V roce 2003 byl realizován první běh Motivačních kurzů pro ženy na rodičovské dovolené (RD) před nástupem do zaměstnání.
Díky zkušenostem CRSP s cílovou skupinou se podařilo správně odhadnout poptávku českých žen. Stručně řečeno byl celý vzdělávací program postaven na principech Animy, ale zaměřen na zaměstnanost a zaměstnatelnost žen. Anima tento specifický cíl nesleduje. I na novém zaměření našeho programu je vidět, jak se potřeba nabízet cesty ke slaďování rodiny a zaměstnání stává čím dál více aktuální.
Z pohledu zaměření Center pro rodinu se zdá, že jsou v médiích prezentované úvahy o slaďování rodiny a zaměstnání zužovány na otázku, kdy a za jakých podmínek je pro rodinu únosné a vzhledem k vlastní profesní kariéře nutné odejít „do práce“ a jaké předpoklady pro tento počin má vytvořit společnost, zaměstnavatelé, případně vlastní rodina. Centra pro rodinu postrádají na těchto úvahách to, že se téměř nepředpokládá, že by mateřstvím/rodičovstvím mohla žena svoji zaměstnatelnost prohloubit. Z toho si vysvětlujeme snahu co nejrychleji ženy vracet zpět na trh práce právě, aby žena „ztratila co nejméně ze své zaměstnatelnosti“.
Stručně řečeno se otázka slučitelnosti rodiny a zaměstnání potom soustřeďuje na to, jak i při ničím nepřerušeném kariérním růstu „zvládnout“ rodinu, která se do vlastního osobnostního růstu zdánlivě nemůže „vejít“.   
Je jasné, že takový přístup nemůže uspokojit Centra pro rodinu ani lidi, kteří udělali právě opačnou zkušenost s vlivem rodinného života na ně samotné. Proto jsme začali podrobně sledovat koncept Rodinných kompetencí (RK), který byl zpracováván v Německu a Rakousku od konce devadesátých let.
Koncept rodinných kompetencí neřeší pouze situaci žen a mužů na RD, ale nabízí zajímavý pohled i na snahu po vytvoření rovných příležitostí pro muže a ženy na trhu práce. Vzhledem k tomu, projekt ANIMA PLUS CZ je financován z ESF a státního rozpočtu ČR, z peněz, které mají sloužit uplatňování principu rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce, bude užitečné věnovat pojetí rovných příležitostí pozornost. O co jde? Víme, že žena ve srovnání s mužem v 99 % přerušuje z důvodu mateřství profesní kariéru a je rodičem, který v převážné míře pečuje o děti.
Zatím se snaha o naplňování principu rovných příležitostí uplatňuje ve třech směrech jako snaha:
- vytvářet dostatek pečovatelských zařízení pro děti, aby se umožnil přístup k zaměstnání pečujícímu rodiči (tedy ženě);
- vytvářet dostatečnou nabídku flexibilních forem pracovních úvazků;
- zainteresovávat druhého rodiče (ve většině případů otce) na intenzivní péči o malé děti, zvlášť formou volby pobytu na rodičovské dovolené.

V tomto smyslu jsou pozitivní nabídky pro ženy, které si chtějí i během mateřské či rodičovské dovolené udržet kontakt se stávajícím pracovištěm – ať už účastí na dalším profesním vzdělávání v organizaci, částečným pracovním úvazkem, prací doma (teleworking) nebo záskoky během delší pracovní neschopnosti svých kolegů a kolegyň. Je jistě pozitivní, že stále více firem nabízí i po úplném návratu do zaměstnání různá prorodinná opatření vztahující se k organizaci práce, flexibilní pracovní době i nabídce služeb (usnadňující péči o domácnost nebo péči o děti).
Koncept rodinných kompetencí nabízí zajímavý pohled i na snahu po vytvoření rovných příležitostí pro muže a ženy na trhu práce. V čem?
Pokud společnost bude práci pro rodinu považovat i za přínos pro osobnostní růst, mj. i díky tomu, že prací pro rodinu prohlubuji důležité psychosociální dovednosti (rodinné kompetence), nebude doba strávená touto prací z pohledu profese ztrátou, ale umožní rovný přístup k pracovním možnostem i těm, kteří jsou dnes příliš často diskvalifikováni předsudkem, že „byli jenom doma“. Pokud bude práce pro rodinu potom považována za něco skutečně žádoucího, lze očekávat, že se pro ni rozhodne i více mužů a že se tak nastolí žádoucí partnerství i u těch párů, které zatím nejsou s mírou zapojení druhého z partnerů spokojeni. Můžeme říct, že dnešní chápání společenské užitečnosti práce je jakýmsi mužským pojetím užitečnosti práce – navzájem oddělený svět práce a rodiny, kdy slučitelnost obou světů konec konců vždy předpokládá odsunutí jednoho světa vůči druhému světu.
Jsme přesvědčeni, že svět profese a svět rodiny si mají navzájem mnoho co dát. V rodině se učíme mezilidským vztahům, v profesi se snažíme o co největší efektivnost našeho jednání vůči požadavkům doby. Domníváme se, že teprve odstraňováním bariér (z historického pohledu) nedávného oddělení světa profese od světa rodiny dojde ke skutečné slučitelnosti rodiny a zaměstnání.  V praxi se ale ukazuje, že nestačí jen vědět. Je nutné umět o věcech přemýšlet a hovořit. A to se stalo úkolem vzdělávacího programu.

Po několika bězích motivačního kurzu bylo jasné, že pro některé ženy přichází MK pozdě, protože již ztratily nutnou dávku motivovanosti. Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně se stalo žadatelem projektu Moje zaměstnání je v mých rukou v rámci programu Phare. Díky tomuto projektu bylo možno nabízet bezplatně motivační kurzy a nechat vyškolit lektorky pro rakouský kurz Kinderkram und Elternwirtschaft, který se stal základem nového modulu VP Kurzu aktivního rodičovství (KARO).
Díky tomuto projektu se mohl Vzdělávací program významně rozšířit po stránce obsahové – nyní se již realizoval ve dvou modulech Kurzu aktivního rodičovství a Motivačního kurzu před nástupem do zaměstnání.
Na novém projektu, Podpora žen s dětmi na trhu práce, který byl rovněž podpořen z ESF a státního rozpočtu ČR, se podílelo vedle brněnského centra již dalších sedm center pro rodinu v celé republice, ve kterých byly oba moduly v několika bězích realizovány. Zaznamenali jsme zájem žen i v menších městech, pro které nebylo žádné z center pro rodinu dostupné, a přizpůsobili jsme jejich potřebám Motivační kurz tak, abychom se mohli během víkendového setkání věnovat všem tématům probíraným v běžném motivačním kurzu. Odezva na tuto terénní podobu, realizovanou v Novém městě na Moravě, byla velmi příznivá a potvrdila myšlenku, že klíčovým motivem ženy, hledající uplatnění na trhu práce, nemá být další a další vzdělávání ve smyslu nových dovedností (terénní motivační kurz neobsahoval lekce práce s PC), ale sebepoznání, sebeúcta a rozvíjení schopnosti získané dovednosti používat a uplatňovat komplexně.

Zatím absolventky Motivačního kurzu a Kurzu aktivního rodičovství přicházely se zájmem o pokračování takto zaměřených vzdělávacích programů, s cílem ještě více prohloubit dovednosti získané v základních modulech, ale více zaměřené na specifickou situaci v zaměstnání. Tak vznikl další modul, nazvaný ROKO (Kurz rozvoje dovedností), jehož cílem bylo nabídnout prostor k rozvoji osobnostních vlastností a dovedností, které jsou často nezbytnou součástí pracovního úspěchu a které nelze pojmout do odborné kvalifikace. Soubor těchto vlastností a dovedností je ozančován jako „soft-skills“. Spektrum soft-skills sahá od sociální empatie přes komunikativnost, organizační schopnosti až po schopnost prosadit se, vést tým anebo umění nadchnout ostatní pro společný cíl.
Modul ROKO byl dvakrát realizován v brněnském Centru pro rodinu a sociální péči.

Dalším krokem v genezi vzdělávání žen byl projekt nazvaný Vývoj stávajícího vzdělávacího programu rozvojem dialogu se zaměstnavateli. Cílem tohoto projektu bylo prohloubit dialog se zaměstnavateli a vytvořit jednak kurz, který by prohloubil nabízené vzdělávání v rámci kurzů KARO a MK, jednak kurz určený studentkám a čerstvým absolventkám VŠ. Úkoly dialogu je možno vyčíst z referátu, který zazněl na konferenci pořádané v rámci tohoto projektu: "Odpovědnost společenských subjektů při podpoře rodiny a zaměstnání" http://www.rodiny.cz/07/?pg=akce_konference_seminare

V průběhu realizace vzdělávacích kurzů, při přípravě jednotlivých metodik a zejména od účastnic samotných, jsme často zaznamenali ohlasy: Kdybych tohle věděla před mateřskou, úplně jinak bych ji prožívala!
Proto jsme v následujícím modulu soustředili pozornost na ženy před aktivní rodičovskou fází, na studentky a absolventky VŠ, které jsou z důvodu budoucího mateřství, předpokládaného zaměstnavatelem, a s tím spojenými genderovými stereotypy, ohroženou skupinou na trhu práce.
Účastnicím kurzu jsme nabídli ucelený pohled na problematiku harmonizace rodiny a kariéry, na možnosti skloubení zaměstnání (studia) a rodiny. Obsahová náplň kurzu pro vysokoškolačky zahrnovala souvislosti historického vývoje rodiny se současnými otázkami slučitelnosti a rovnosti příležitostí, souvislosti formálního a neformálního vzdělávání a jejich využití v profesním životě a souvislosti mezi demografickou situací ve společnosti a realizací vlastních životních preferencí.

Z dosavadních zkušeností se vzdělávacím programem pro ženy ANIMA CZ, který je dosud realizován v modulu kurzu aktivního rodičovství, motivačního kurzu, kurzu rozvoje kompetencí, kurzu pro studentky VŠ vyplývá, že:
1. Žena se vzdělává tím lépe, čím hlouběji se daří propojit vzdělávání s její rodinnou zkušeností. Vzdělávací program  je vhodný pro ženy všech stupňů dosaženého vzdělání. Rozdíl je jen v tom, zda je žena motivovaná nebo ne. Zda je schopna a ochotna změnit úhel pohledu na sebe a využívat všech možností, které jí daná situace nabízí.
2. Považujeme za žádoucí, aby u ženy nedošlo k zlomovému momentu, kdy si přestane uvědomovat přínos mateřství pro ni samotnou a kdy už žije z jakési setrvačnosti.
3. Ženy bývají handicapované tím, že nedokáží hovořit o své nynější práci. Nedokáží najít souvislost mezi světem rodiny (vztahů) a světem profesním (výkonů). Potřebují proto, aby se vzdělávání nesoustřeďovalo pouze na přísun informací o trhu práce, legislativě a nabídce zařízení péče o děti. Proto vzdělávací program nepracuje s principem, že žena je zaměstnatelná až poté, co zvládne základy práce na počítači a základy světového jazyka. Neboli – získané rodinné kompetence jsou považovány za důležitou součást všeobecné kvalifikovanosti, která je základem odborné kvalifikovanosti (PC, jazyky atd.) – ženy dělají zkušenost s přijetím sebe sama, svého působení v rodině. To je optimálně motivuje.